Bourání tábora 

     Než se člověk naděje, léto pomalu, ale jistě uplyne jak voda a po veselých  příhodách  a  nových  přátelstvích  musí nastat i řízená destrukce. 
V našem případě ono smutné a vyčerpávající bourání táborové základny. Málokdy se však stane, aby se podařilo zbourat ihned po odjezdu posledního turnusu. Pak totiž nastává hluchý týden, kdy je potřeba ostřížího zraku a postřeh bojovníka, jež by neměl chybět táborové hlídce, střežící doposud stojící avšak opuštěnou základnu. Letošním hrdinou se stal Fanis a jeho pes, kteří úspěšně překonali pět nekonečných dní a nocí samoty na Samotě.
     Jak je již tradičním zvykem, bourání postihl opět nedostatek svěžích sil. Tím pádem bylo převelice náročné celou základnu nejen rozebrat, ale i převézt a vhodně zazimovat. Neméně sil stálo i stěhování celého zázemí, které postupně s přibývajícími turnusy “bobtnalo”. Rádi bychom touto formou velice poděkovali všem, kteří se bourání zúčastnili a doufáme, že se v roce příštím sejdeme ve větším počtu.